ZDRAVOTNÍ PROBLÉMY - z Panství Dobrkačky

Dobrman je ve své podstatě docela zdraví pes. Ovšem podobně jako jiná zvířata i on může onemocnět, a pak potřebuje ošetření. Naší úlohou je naučit se rozlišovat běžné choroby, které můžeme ošetřit doma, od významnějších, které budou vyžadovat zásah veterináře.

Zvláštní problémy plemene
Dysplazie kyčelních kloubů: jde tu o špatné utváření hlavice stehenní kosti nebo jamky včelní kosti, do které pak kulový kloub správně nezapadá. Tento defekt je často dědičný a může souviset i sými vadami. Velkou roli můžou hrát i činitelé životního prostředí. Dysplazie kyčelních kloubů může způsobovat bolest, kulhání a dokonce i zchromnutí psa, což závisí na rozsahu a průběhu poruchy. U dobrmanů není dysplazie vážnějším dědičným problémem, může se však příležitostně objevit. Stav kyčlí prokáže rentgenový snímek a jeho vyhodnocení specialistou ortopedem. Žádný pes, který vykazuje určitou odchylku od normálu, by se neměl podílet na chovu, i když není důvod, proč by jinak neměl prožít po všech stránkách normální život. Jedině má-li pes kyčle silně poškozené, je-li pohyb jeho zadních končetin obtížný nebo jsou-li dokonce částečně nepohyblivé, což se u dobrmana stává jen zřídka, je na místě uvažovat o utracení psa. U štěňat můžeme omezit nebezpečí poškození kyčlí tím, že je nebudeme vádí nadměrně přetěžovat, vé době jsou kosti štěněte dosud měkké a chrupavčité a snadno se poškodí. Vátém měsíci života dostatečně zpevní a od té doby je možné provádět výcvik bez omezení. Dysplazii může také podporovat překrmování dospívajícího štěněte, především vysokými dávkami proteinů nebo nadměrně výživnou stravou. To vede kému vývoji chrupavek a problémům při jejich přeměně v Štěně nesmí příliš rychle přibírat na váze.
Krční spondylopatie: je způsobována deformací sedmi krčních obratlů. Pokud jsou špatně utvářeny nebo jejich spojení je příliš uvolněné, mohou míchu procházející páteřním kanálem stlačit, což ovlivňuje pohybové schopnosti psa. Navíc mohou být posunuty i meziobratlové ploténky, které pak přečnívají do páteřního kanálu a opět vyvolávají tlak na míchu. Výzkumy prokázaly, že postižena bývá hlavně spodní část krku, a že až 80% rentgenovaných dobrmanů mělo odchylku od normálu, ačkoliv počet psů, kteří měli nějaké potíže, představoval velice malé procento zé populace. Hlavními příznaky je nekoordinovaný pohyb a neohrabanost, potácivá chůze, následkem které se tito psi označují jako „motáci“. Častým projevem je také slabost zadních končetin, která však nemá nic společného sí. Příčina spondylopatie není dosud známá, není ale důvod domnívat se, že je dědičná, ačkoli tělesná stavba plemene pro ni vytváří určité předpoklady. Náchylnost kýskytu této choroby by mohla ovlivnit i příliš výživná dieta nebo překrmování, které způsobují překotný růst. Poškození krčních obratlů může však být způsobeno i vnějšími faktory, např. zraněním krku nebo příliš častým a hlavně nepřiměřeným používáním řetízkového stahovacího obojku. Rentgenový snímek odhalí, zda je krk vřádku či není. Pokud má pes vážnější odchylku a je tu nebezpečí, že by se mohl začít potácivě pohybovat, není opět vhodný k Je ovšem naděje, že další výzkumy vyřeší otázku, zda jde o dědičnou vadu a zda u psa, u něhož rentgen prokázal nějaké změny, nutně musí docházet kýrazným projevům pohybových obtíží. Až budou tyto otázky vyřešeny, je možné, že majitelé a chovatelé dobrmanů dokáží za pomoci rentgenového vyšetření tuto vadu zcela odstranit.
Oční choroby: dobrmani obecně očními chorobami netrpí. Progresivní atrofie sítnice, která způsobuje vrozenou slepotu, se u tohoto plemene nevyskytuje, i když věkterých evropských zemích a ve Spojených státech amerických se objevil dědičný sklon kškození čočky a sklivce. Oči mají být mandlového tvaru, hluboko zasazené. Pokud však je to přehnáno, vznikají problémy sžením víček, entropiem, které způsobuje bolest, slzení a zánět. Tento stav vyžaduje pomoc veterináře, jinak může pes i oslepnout.

Cizopasníci
Blechy: blechy se mohou objevit kdykoliv, nejvíce jich však bývá vém suchém létě. Blecha klade vajíčka na zem do štěrbin podlahy a často i přímo do psího pelechu. Z se vylíhnou beznohé larvy, několikrát se svlékají a z se pak líhne dospělý hmyz, připravený kútoku na psa. Saje jeho krev a dráždí tak pokožku, pes se škrábe a vykusuje. Následkem jsou rozedřená a lysá místa na kůži. Někteří dobrmani, ač silně napadeni blechami, reagují na pokousání jen nepatrně, kdežto jiní jsou přecitlivělý a drbou se do krve po kousnutí jedinou blechou. Blecha je hostitelem jednoho vývojového stádia psí tasemnice, což je dobrý důvod kí těchto cizopasníků. Nejlepší jsou aerosolové či práškové insekticidy. Lůžko či bouda psa se musí pravidelně velice pečlivě čistit, aby se zlikvidovala všechna vajíčka i larvy blech. Ke koupi jsou i obojky, odpuzující blechy, ty však působí jen tak dlouho, dokud z nevyprchá příslušná chemická látka. Silně zablešeného psa je nejlepší vykoupat ve vhodném psím šamponu. Při vyčesávání psa je možno vyhledávat blechy, k účelu se používá hustý jemný kovový hřeben.  Sledování blech je nutné především vétě.
Vši: je to drobný světle hnědý hmyz, delší než blecha, nepohybuje se však skokem. Živí se šupinkami kůže. Svá vajíčka (hnidy) lepí na chlupy, obvykle kolem krku a uší. Vši nemohou žít bez psa déle jak několik dní a přenášejí se stykem sým psem. Na rozdíl od blech se potomstvo vší nekuklí. I larvy vší se podobají dospělým a žijí v zvířete. Napadení spoustou vší vyvolává dráždění a pes se neustále drbe. Vši se obvykle odstraňují insekticidním sprejem nebo šamponem.
Klíšťata: klíšťata patří kětším svízelům, které postihují psy pohybující se ve volné přírodě. Vyskytují se hojně i věstských parcích a na zpustlých plochách u měst. Zavrtávají se psovi do kůže a samičky se nasají krve tak, že vypadají jako tmavé třešňové pecky. Nelze je normálně odtrhnout, protože jsou zavrtány vůži ostnitým chobotkem. Klíště se buď opatrně vytočí, nebo usmrtí olejem, vazelínou či přípravkem proti klíšťatům (akaricidem). Dnes se již prodávají obojky odpuzující klíšťata, které se celkem osvědčují. Také se doporučuje psa prohlédnout ihned po návratu zázky, kdy ještě klíšťata nejsou pevně přisátá. Včasné odstranění je důležité, protože klíšťata přenášejí řadu nebezpečných chorob.
Svrab: toto nebezpečné onemocnění pokožky způsobují drobní roztoči, zákožky, které lze odhalit pouze mikroskopem. Cizopasník vrtá chodbičky do povrchové vrstvy kůže. Prvními příznaky jsou obvykle malé červené skvrnky a úporné drbání. Pokožka rudne a začne vypadávat srst. Svrab se projevuje zpravidla kolem okrajů uší, očí a na nohou, a pokud se proti němu nepodnikne potřebné= opatření, rozšíří se po celém těle. Vždy je třeba vyhledat veterinární pomoc. Léčba spočívá vích sím šamponem a speciálními přípravky. Na rozbolavělá místa se dávají antibiotické masti. Nakažený pes musí být izolován, protože svrab je snadno přenosný.
Napadení roztoči Cheyletiella: příležitostně kám může být zavlečen i svrab vyvolaný zákožkou rodu Cheyletiella. Nejčastěji napadá štěňata, je pouhým okem nepostřehnutelná a její přítomnost se pozná podle velkého množství lupů na hlavě, krku a zádech. Štěně svrbí kůže a škrábe se. Ošetření je obdobné jako u svrabu, ale vždy je nutné předem zjistit přesnou diagnózu.
Červená prašivina: je to vážné postižení kůže způsobené kožním roztočem druhu Demodexcanis. Ten žije u mnoha psů vých váčcích chlupů, aniž by vyvolával onemocnění. Roztoči se snadno přenesou na štěňata buď z nebo zých dospělých psů, sž přijdou do těsného styku. Běžné drbání psů je zpravidla náznakem výskytu troudníka. U některých psů se troudník rychle a nadměrně namnoží kolem očí, čenichu, na nohách a tlapkách. Někdy ani psa nedráždí. První příznaky se objevují nejčastěji mezi třetím a dvanáctým měsícem věku a často se rozvíjejí velmi rychle. Příčinu svědění musí zjistit veterinář. U některých psů se osvědčují koupele a chemické přípravky, díky nimž je naděje na vyléčení větší než dříve. Někdy je však léčení neúspěšné, protože psi nejsou vůči těmto cizopasníkům dostatečně odolní. Tvrdí se, že vnímavost k druhu prašiviny není dědičná, ale je nesporné, že u některých plemen nebo chovných linií se projevuje naprostý nedostatek odolnosti, takže nezbývá, než psa utratit. Není prokázán přenos plemeníkem, přesto se nedoporučuje používat psy zů ohrožených troudníkem k
Svilušky: další vážnou každoroční potíží je napadení larvami sametek čeledi Trobiculidae, zvané trombiculóza, objevující se zpravidla na podzim. Larvy sametky podzimní vypadají jako oranžovočervené hlavičky špendlíků, jsou sotva viditelné pouhým okem a zpravidla se psům usazují mezi prsty. Vyvolávají trvalé dráždění a pes si stále líže tlapky. Účinné je potření napadených míst alkoholem či akaricidním přípravkem.
Opar lysivý: toto onemocnění kůže, nazývané také opar kroužkový, způsobuje plíseň z Trichofyton. Přenáší se stykem sými napadenými zvířaty nebo sporami této plísně. Plíseň vytváří kruhovité skvrny, na nichž vypadává srst a pokožka se pokrývá stroupky a šupinkami. Opar napadá i lidi, ale u psů pokožka nápadně tvrdne a tloustne, takže se podobá počátečnímu stadiu napadení troudníkem. Proto je vždy nutné laboratorní vyšetření včetně mikroskopického. Nemocný pes musí být izolován, aby se choroba nemohla šířit. Kéčení jsou nutné speciální léky a koupele předepsané veterinárním lékařem.

Běžné problémy
Průjem: je to jeden z nejběžnějších problémů, který musíme řešit jako následek poruchy zažívání, obvykle léčení není obtížné. Průjem často vyvolá něco nevhodného, co pes snědl- zpravidla to bylo příliš mnoho tuku, jatek, mléka či jiné nežádoucí potravy. Podobný průjem zakrátko sám pomine, jakmile odstraníme příčinu. Průjmům můžeme předcházet tím, že psovi nebudeme dávat čerstvé mléko, syrové maso nebo nezvlhčené suchary, protože právě tyto potraviny dráždění žaludku a střevní potíže. Strava musí být vždy zvlhčená. Průjem pomůže zmírnit lžička kaolinu do jídla, u štěňat pak úměrně menší množství. Kaolin je neškodný bílý prášek, základ mnoha výrobků, který lze použít i bez předpisu. Účinné je také živočišné uhlí, tanin, odvar zé kůry a ve vážnějších případech léky jako endiaron nebo sulfaguanidin, které předepíše lékař. Pokud není průjem těžký, netrvá dlouho a pes nejeví jiné známky onemocnění, je lepší neměnit složení jeho potravy. Pokud se projevuje dlouhodobě, pak bude naopak nezbytné upravit složení krmiva, aby bylo stravitelnější. Psovi se pak podává rýžový nákyp, vaječný svítek, vařené těstoviny, vařené ryby nebo kuře, vejce na tvrdo, jogurt a tvaroh. Nesmíme omezovat příjem vody, ale pes nesmí pít příliš mnoho najednou. Tuto dietu pes jí dva až tři dny, pak se může postupně vrátit kému krmivu. Pokud průjem neustoupí a pes se jeví nemocný, skleslý, ochablý, pak je pravděpodobné, že je průjem známkou mnohem vážnějšího onemocnění, a proto je nutné vyhledat veterináře. Průjem může být i důsledek stresu- např. po vzrušení vyvolaném účastí na výstavě. Krvavý průjem nebo pouhé stopy krve v však vyžadují okamžitý zásah, zejména když pes projevuje i jiné známky onemocnění. Může jít o nakažlivé virové onemocnění, vyžadující neodkladný veterinární zákrok, především u štěňat, neboť se může jednat o parvovirózu nebo jinou nemoc způsobenou viry.
Parazitární: cizopasníci mohou být vnitřní a vnější. Mezi vnitřní se řadí škrkavky, tasemnice a řadu jiných červů. Žijí ve střevech a připravují psa o část pozřených živin nebo mu i sají krav, takže je ve špatné kondici, ochablý a má nekvalitní, matnou srst. Po odstranění červů obvyklými přípravky se srst psa během několika málo týdnů upraví. Pokud ne, je pravděpodobné, že se na  jejím špatném stavu podílejí vnější parazité nebo plísně. Pokud vyšetření vyloučí i tyto příčiny, vzniká podezření na alergické reakce. Nejběžnější příčinou alergických obtíží u dobrmanů je krmivo, hovězí maso nebo kukuřičné vločky. Nejprve je dobré zkusit změnit dietu, podávat vejce a máčené suchary vyrobené ze stoprocentní pšeničné mouky, takže obsahují jiné rostlinné bílkoviny. Příznaky by měly vymizet během několika málo týdnů. Zánětům podobné změny kůže často zaviňují ekzémy (lišeje), které mohou být suché nebo mokvavé. Skvrny na kůži se mohou objevovat včitém ročním období, kdežto jiné kdykoliv. Nejlepším ošetřením je potření jodovou tinkturou nebo akaricidním přípravkem, užívaným proti demodikoze. U dobrmanů se běžně vyskytují skvrny pod bradou, které obvykle způsobuje akné. Ty se rychle vyléčí potíráním vatičkou namočenou v methylalkoholu.

Drobná poranění
Vážnější zranění je většinou lépe nechat ošetřit veterinářem. Protože však není vždy možné přivolat veterináře tak rychle, jak je třeba, musíme mít po ruce nezbytné vybavení a léky pro všechny případy. Ovšem drobné oděrky můžeme ošetřit sami doma. Řezné rány nebo kousnutí, které krvácejí, je třeba pečlivě vymýt čistou vlažnou vodou sřísadou mírné dezinfekční látky a krvácení lze někdy zastavit krystalickým hypermanganem (kaliumpermanganátem). Obvaz se přikládá přímo na krvácející místo. Nesmí být příliš utažený nebo úzký, aby nebránil cirkulaci krve. Rány na ušních boltcích nekupírovaných psů silně krvácejí a není lehké krvácení zastavit, protože pes třese hlavou a tak krvácení stále podporuje. Pokud se to podaří, přiložíme na ránu tlustý polštářek zázy a vaty a ucho obvazem přitáhneme kě. Antiseptický zásyp na drobné ranky sníží nebezpečí infekce a rána bude suchá, ale při použití masti, může rána často mokvat. Při hrozbě nebezpečí infekce, např. při poranění rezavým drátem nebo kousnutím, pak je vždy moudřejší nechat psa ošetřit veterinářem.

Kotcový kašel
Úporný kašel, který psy přepadá za horkých letních měsíců, vyvolávají obyčejně různé viry v sěkolika druhy bakterií. Postižení psi mají suchý až drásavý kašel, ačkoli se jinak zdají zcela zdraví a vém stavu. Je to spíše nepříjemnost než vážný problém, ale pokud postihne mladá štěňata či naopak velmi staré psy, objevuje se vždy nebezpečí zápalu plic. Nemoc se obvykle přenáší stykem sými psy, ale vyloučen není ani přenos vzduchem. Pokud pes dostane tento kašel, je nutné ho oddělit od ostatních zvířat a veterinář naordinuje vhodná antibiotika.

Úporné lízání
Ani u dobrmanů není zvláštností, když uvidíme psy sými boláky na hleznech nebo spěnkách nohou, které si sami způsobili lízáním a okusováním. Často se tomu říká boláky z protože je mívají především psi dlouho ponechávaní o samotě bez jakékoli možnosti rozptýlení. Nejlepším opatřením je odstranit příčinu změnou životního stylu psa. Jsou-li rány infikovány, což je docela běžné, pak jim musí věnovat pozornost zvěrolékař.